Po krátkém čas se dnes vrácím ke značce Masque Milano, tedy do divadla. Přeneseme se přes první, modrofialovou kostacovou scénu třetího dějství, umně zkapalněnou do parfému L´Attesa (recenze zde). Ještě více se zaboříme do měkké sedačky a necháme se vtáhnout do další části příběhu. Jmenuje se Romanza. Podobně jako v češtině slovo romance, "romanza" označuje milostnou píseň 18. a 19. století, případně literární útvar na rozhraní lyriky a epiky. A tak tu teď postava milovníka zpívá o svém rozpoložení, kdy se nachází těsně před momentem uvědomění si, že se objevil někdo, na kom mu záleží a na koho najednou nemůže přestat myslet. Přešlapuje na hranici před územím zvaném láska, v žaludku už cítí třepotání motýlých křídel a tuší, že to nejspíš nebude tak jednoduché…
Anebo docela pomineme nabízené příběhy kreativních ředitelů značky Masque Milano (Alessandro Brun a Riccardo Tedeschi) a parfuméra (tentokrát Cristiano Canali). Parfém na sebe necháme prostě jenom působit, případně si vytvoříme vlastní příběh podle toho, jakou strunu v nás jednotlivé složky nebo jejich výsledný akord rozezní. Mě například Romanza zavádí do kavárny Slavia.
Viktor Oliva Piják absintu (1901)
Likérově zelený úvod mi totiž okamžitě připomíná častá vysedávání ve Slavii v dobách, kdy byl poměr počtu místních versus zahraničních návštěvníků opačný než je teď. Milovala jsem tu atmosféru, nejkrásnější výhledy na nábřeží, na Hradčany a na divadlo, a taky podmanivou melodii, tvořenou cinkáním skleníček, tlumenými i hlasitými hovory u vedlejších stolků, břinkotem výhybek při projíždění tramvají zatáčkou z Národní na nábřeží a obráceně, živé piáno… V zadní části kavárny visí obraz Viktora Olivy Piják absintu, zachycující atmosféru noční kavárny s posledním hostem. Na stolku před sebou má nejen sklenku se zeleným silným a hořkým dryákem, ale také božskou, průsvitně zelenou Múzu. Možná. Ten obraz naproto souzní s pocitem z parfému. A nejen barevně.
K zelené likérové vůni se velmi brzy přidají zelené části rostlin, aby pak z té vší zeleně, včetně rozmačkaných stonků, začala prosvítat náruč celých, čerstvě natrhaných narcsů. Snoubí se tu hned dvě polohy jejich vůně. Jedna je slunečná, ale tlumená, jako slunce za tabulkou z mléčného skla, druhá je smyslná, trochu hypnotická a až živočišně vyzývavá. Zeleň a zemitost stále přetrvávají na pozadí, později jsou podpořené fialkovými lístky a ambrovou vřelostí se špetkou slanosti, prolínají se celou kompozicí a zůstávají až do konce. Asi po půl hodině od začátku se objevují také dva velmi příjemné tóny – nasládlá vůně tabáku a vůně vlhkého sena s medovým nádechem. I to může mít minimálně z části na svědomí ambra. Tato fáze mi velmi připomíná některé Lutensovy vůně (Une Voix Noire nebo Chergui).
Romanza zůstává po celou dobu velmi klasickou zelenou květinovkou, vábivou a zadumanou, obrácenou do sebe. Nešíří se nijak příliš drze do prostoru, zůstává spíše v blízkosti nositelky, ale vzhledem k typu vůně je to ideální. Výdrž je velmi solidní, spíš nadprůměrná (kolem deseti hodin). Volbou ingrediencí a jejich kvalitou může Romanza připomínat staré parfémové časy a vůně typu Spellbound nebo Knowing (Estée Lauder), střih je však moderní a celé vyznění nadčasové.
Složení: Absint (pelyněk), pomerančový květ, andělika, absolutní narcis, fialkové listy, jasmín, vetiver, ambra, myrtha
Masque Milano Romanza, koncentrace Eau de Parfum. Flakón 35 ml. V prodeji od dubna 2016.
Skvěle vyjádřeno slovně, pocitove i včetně barev. I hořká vůně umí upoutat.
Přesně tak! Na začátku testování mi ta zelená hořkost trochu připomínala i Mademoiselle Guerlain (resp. LPRN modele 2), ale nakonec vlastně moc ne. Romanza je dospělejší a složitější.