CHANEL Les Exclusifs de Chanel: Parfémové vody

Měla jsem to štěstí, že když v polovině října Chanel v Paříži uváděl nové verze vůní své řady Les Exclusif de Chanel, tentokrát v koncentraci EdP,  byla jsem zrovna na místě. Mám tuhle kolekci exkluzivek celkově hodně ráda, je tam i pár mých extra oblíbenců, a tak jsem si premiéru rozhodně nemohla nechat ujít. Se směsicí zvědavosti a jistých obav jak to dopadlo jsem  strávila dlouhý a velmi příjemný čas na adrese 31, Rue Cambon a později v dalším z butiků Chanelu, na Champs Elysées, jen pár metrů od Maison Guerlain. Samozřejmě, k nějakému systematickému testování parfémů bylo daleko. Po prvních několika vůních se zkoušení zákonitě stalo spíš hektickým a zážitky odpovídajícím způsobem jen přibližné. Vůně jsem si stříkala střídavě na ruce, na papírky, na šátek, jednu za druhou, první kolo, druhé kolo… až se kolem mě vytvořil nádherný chanelovský oblak, ve kterém jsem pak před půlnocí přiletěla do Prahy.

Chanel Boutique 31 Rue Cambon

Po pařížském zkoušení se tedy dalo mluvit zatím jen o prvních, okolnostmi zkreslených dojmech (a to ještě jen z úvodních částí vývoje parfémů). Ty ovšem nebyly špatné. Každopádně daly prozatím rozplynout obávám, zda vůně změnou koncentrace neztratily svou charakteristickou tvář a jestli budou pořád na první pohled rozpoznatelné. 

Následné podrobnější testování a bezprostřední porovnávání obou verzí – EdT x EdP – přineslo přeci jen smíšené pocity na škále od radosti, přes rozpačitost, až ke zklamání. 

Než se pustím do stručné charakteristiky každé ze čtrnácti nových vůní (řada Les Exlusifs de Chanel jich má momentálně už šestnáct, ale Eau de Cologne zůstává logicky v koncentraci EdT a nejnovější Boy už jako EdP vznikla), připomenu pár souvislostí:  Řada Les Exclusifs de Chanel vznikla v roce 2007 uvedením šesti zbrusu nových vůní (28 La Pausa, 31 Rue Cambon, Bel Respiro, Coromandel, N°18 a Eau de Cologne)  a reedicí čtyř starších vůní, uvedených ve 20. a 30. letech minulého století (Bois de Îles, Gardenia, Cuir de Russie a N°22). V roce 2008 přibyly Beige a Sycomore, v roce 2011 Jersey, v roce 2012 to byla 1932, loni Misia a letos Boy. Všechny tyto vůně byly uvedeny v koncentraci EdT. Některé z nich existují zároveň i ve verzi čistý parfém (Bois des Îles, Gardenia, Cuir de Russie, Beige, N°22, Jersey, 1932). Až k "1932" je jako tvůrce uveden Jacques Polge, Boy však už vytvořil jeho nástupce ve funkci dvorního parfuméra domu Chanel, syn Olivier. Na vůních z roku 2007 a na poslední Boy spolupracoval též Christopher Sheldrake, šéf výzkumu a vývoje značky.

Les Exclusifs de Chanel camelia

Zpráva o vzniku verzí EdP mě nenadchla. A to proto, že byla spojena s informací o současném konci verzí EdT!! Těch krásně propracovaných, v některých případech nadprůměrně intenzivních (na tuto koncentraci) vůní. O změnu v podobě zintenzivnění, když už, volala snad jen 1932. Jinak 31 Rue Cambon, Coromandel, Beige, Gardenie… syté, intenzivní, komplexní. Jediné, na co jsem si vždycky myslela, že by se mi  31 Rue Cambon a 28 La Pausa asi líbily i ve verzi extrait. O jiné změny jsem nestála.

Co mohlo vést Chanel k tomuto kroku?

 Řekla bych, že se toho sešlo víc a že to vymysleli vlastně geniálně, ze svého pohledu:

  • přechodem k vyšší koncentraci měli elegantní záminku k citelnému zvýšení cen a ke srovnání cen s exkluzivkami jiných značek 
  • v rámci změny koncentrace mohli mnohem jednodušeji upravit složení (nahradit složky méně dostupné/nákladné/jinak problematické)
  • změnou koncentrace upoutali k sobě a ke svým vůním mimořádnou pozornost a bleskově vyprodali zásoby končících toaletek

Jak si tedy stojí jednotlivé vůně?

Chanel vzorky

1932 – verze EdT se mi dost líbila, jen mě iritovala velmi slabá projekce a výdrž. Tady došlo ke zlepšení v obou směrech a přitom zůstalo krásné, květinově-ovocné, šťavnaté a křupavé vyznění, příjemně propojené s chanelovskou elegancí. Tohle je radost!

31 Rue Cambon – jedna z mých nejoblíbenějších vůní celé řady, takže tady jsem se obávala nejvíc. Podařilo se však celkem zachovat její charakter, plnost i výdrž se mi zdají být nezměněné, moderní chypre vyznění trvá, jen úvodní bergamotové tóny jsou zesíleny nebo spíš zčásti nahrazeny citrusy. Jinak je to pořád moc dobré. Uff!

Beige – zajímavá, sytá kombinace zapudrovaných květů a lehounce živočišného medu zůstala v podstatě zachována, jen se ty vrstvy v ní trochu proházely, takže o co výraznější je začátek, o to je kratší výdrž. Pro mě tím něco málo ztratila, ale pořád je to dobré a rozdíly jsou celkem minimální.

Bel Respiro – pomalu se rozplývající ranní opar nad loukou, šťavnatý zelený porost, zelené lístky, čerstvě promnuté mezi prsty… to všechno zůstalo. Začátek je možná ještě zelenější než původní zelený a v základu přibylo trochu pižmové zaoblenosti a ubylo těch několik drhnoucích lístků v dlani… a to je to: právě kvůli tomu příjemnému "drhnutí" se mi EdT líbila o trošku víc. Ale je to pořád dost dobré.

Bois des Îles – je dřevitější a znatelně ubylo aldehydů, bohužel. V základu je hladší a sladší, jen už ne mléčně santalově, ale spíš vanilkově. Hmmm. Tady vítězí EdT a naštěstí ji  ještě trochu mám. A až uvidím dno flakónu, pořídím si čistý parfém, což jsem stejně měla v plánu. Ten je božský s nejkrásnějším mléčným santalem.

Cuir de Russie – ubylo pár květů, spolu s nimi odešly i aldehydy a bylo přidáno na dřevitosti a celkové intenzitě. Typická vůně kůže zůstává.  Celkově je nová verze hladší a zaoblená… neprosila jsem se o to, verze EdT byla perfektní, ale musím říct, že i tohle je pořád hezké.

Coromandel – další moje favoritka, na kterou jsem byla extrémně zvědavá. Zásahy do kompozice jsou naštěstí decentní a v tomto případě i velmi povedené. Zdá se, že Olivier Polge přidal do úvodních tónů špetku svěžesti, pak ulomil a odebral dva řádky z tabulky bílé čokolády a jako kompenzaci přihodil dvě růže. Nádherné pačuli, hezky sestavená kombinace pižma, vanilky a kadidla, podobná (čili výborná) projekce a výdrž. Těžko říct, která verze je lepší. EdP je teď o trochu ženštější (ne, že by předtím dostatečně nebyla) a malinko sladší. Obě verze jsou skvělé! 

Gardénia – tak tahle vůně se změnou koncentrace přiblížila k čistému parfému. Je hladší (zmizel rušivý syntetický tón), zůstala plnost a abstraktní, bílokvěté vyznění se zvláštní vřelostí. Gardénii jsem měla ráda pro její podobu s Armaniho Giô, vůní, kterou jsem svého času velmi ráda nosila. Tato podoba zůstala a je možná ještě nápadnější. Což je pro mě rozhodně dobrá zpráva!

Jersey – krémovější verze toaletky (už tak hezky krémové), s malinko výraznější levandulí, zhruba někde na půli cesty mezi verzí EdT a čistým parfémem. Obě verze, vlastně všechny tři, jsou hezké.

La Pausa – kéž by "28" to bylo to jediné, co se změnou na vyšší koncentraci zmizelo! 28 LP patřila mezi mé oblíbené vůně řady. Přesto, že po nádherném kosatci, jenom z nejhezčích co znám, nabrala pokaždé poněkud mainstreamový směr (připomínala mi Gucci edp II), i tak jsem ji měla ráda. Vždycky jsem si představovala, jaká by to musela být krása, kdyby se podařilo ten kosatec natáhnout dál, do srdce… a doufala jsem, že se i tady dočkám čistého parfému. Když tedy přišla zpráva o nových parfémových vodách, tohle byla jediná vůně, na kterou jsem se těšila téměř bez obav s tím, že ta přidaná hodnota bude spočívat v posílení kosatce. No, tak nic. Kosatec (a pořád krásný, to ano), je sice přítomný déle, ale je to tím, že ta svěží, rozjásaná část byla odstraněna. A ona tam byla hodně důležitá, protože najednou, i s tím parádním kosatcem, je vůně nějak plochá, kromě toho že se drží velmi, velmi při těle. Připomíná mi teď N°19 Poudré. A jsem zklamaná. 

Misia – zatímco původní verze se v prvních minutách rozvíjí poněkud zvláštně (ne, že by se mi to nelíbilo, viz recenze), v nové verzi přichází kosmetický efekt v podobě toaletního stolku s pudry a dalšími líčidly o něco dříve. Zdá se, že byla posílena fialka a že ty červené rtěnky různých odstínů voní po malinách a růžích ještě intenzivněji než dřív. Projekce a výdrž jsou výborné. Obě verze jsou povedené, tato nová se mi líbí možná ještě o trochu víc.

N°18 – tahle osobitá, nekonvenční vůně změnou koncentrace spíš ztratila. Začátek je téměř stejný, ale brzy je znát, že zmizela veškerá výlučnost. Dříve zralé ovoce, až likérového charakteru  je teď skoro nedozrálé, zelené, a… zkrátka tady se to moc nepovedlo.

N°22 – tak jako u Cuir Russie a u Bois des Îles, i zde došlo k utlumení aldehydů. Tady to ale bolí nejvíc. Jiskřivost, ta nejvyšší možná, kterou uměla vykouzlit právě jen "22"  a která až cinkala v mrazivých dnech, tak ta je pryč! Je to pořád hezká vůně, ale svým temperamentem byla neobyčejná a skvěle kontrastní k uhlazenému čistému parfému. Škoda, škoda.

Sycomore – vůně, kterou jsem měla ráda především v horkých letních dnech, protože dokázala takových zvláštním, sofistikovaným způsobem chladit a osvěžovat. Ve verzi EdP je Sycomore hezká, příjemná, vetivérová vůně, ale ten trochu divoký vetivérový "rozcuch" je fuč. Učesaná verze Sycomore je krémovější, měkčí, a sladší, potlačeny jsou drsnější kouřové tóny a ostrost.  Stala se prostě nudnější. Nejspíš i tady – stejně jako u Bois des Îles – došlo v základu k nahrazení santalu dřevitou vanilkou. Je to hezká vůně, ale kdo ji znal a měl rád jako EdT, bude asi taky zklamaný. 

Les Exclusifs de Chanel camelia

Důvod vyloženě k zoufání si nad novou kolekcí, jaksi "en block", asi není. Stejně tak ale není důvod k jásotu. Pár vůní mě ve své nové podobě vyloženě potěšilo, u některých jsou změny minimální a neškodné a bohužel, je tam i několik zklamání. Nejvíc mě mrzí, že s tímto počinem toaletní vody prostě končí v nenávratnu. Chápu, že vyrábět 16 vůní nebo 30 vůní je rozdíl a taky je fakt že ani ostatní značky nemívají exkluzivní řady v EdT i EdP verzích zároveň. Ale tak co, mohli vsadit na výlučnost. Tím by ale padly dva ze tří důvodů, pro které tohle podnikli (viz nahoře v článku). 

CHANEL Les Exclusifs de Chanel, koncentrace EdP, balení 75 a 200 ml, cena 175 € a 320 €

Jeden komentář

  1. bigwendy@centrum.cz' wendulka napsal(a):

    No tak pro mě to čistě na základě jen tvojí recenze je zatím spíš zklamání, jelikož to vypadá, že to "zhoršení" se zrovna týká těch exkluzivek, které se mi líbily nejvíc :( .  Právě proto mě na celé věci nejvíc mrzí ten drsný konec toaletních vod. Čest tomu pro mě zachraňuje akorát ten 31 Rue Cambon. To bych asi vážně nerozdýchala :) .

    17.11.2016

Komentáře jsou uzavřeny.