Moje parfémová „polička“

Tak nevím, jestli to byl úplně dobrý nápad, pokusit se zdokumentovat, čím jsem doma obklopená. Vidět ty fotky pohromadě – a to zdaleka není kompletní výčet všech parfémových flakónů, vzorků, svíček a cetek všeho druhu, které se doma nacházejí – začínám chápat některé (stále častější) poznámky od spolubydlících. Jako třeba, že bych si měla pronajmout tu malou místnost dole v domě. No. Soustředila jsem se na to, co mám denodenně před očima a po ruce. A vynechala jsem koupelnu, noční stolek, předsíň (minimálně s flakónem Shalimaru – jedním z několika, které jsou v pohotovosti na více místech různě po bytě) a pak pár tmavých míst, kde uchovávám flakóny, vzorky a miniatury, na kterých mi záleží ještě o něco víc než na ostatních a chci, aby zůstaly v nejlepší formě co nejdéle. Třeba pro budoucí generace. :-)

Tak začínáme.

Slovo "polička" dávám do uvozovek proto, že vedle reálné poličky se často jedná o jiné úložné prostory. Například tato komoda. Část parfémového "materiálu", písemného nebo v podobně vzorků, je nahoře…

… a část v několika zásuvkách. Když jednu z nich povytáhnu, je vidět všehochuť vzorků a flakónů. To jsou ty, které beru často do ruky. Moje oblíbené. A když někdy mluvím o vůni snů, kterou bych si nechala vytvořit na míru, nejlépe od dlouhodobě oblíbených parfumérů, jako jsou Thierry Wasser a Francis Kurkdjian nebo nově Luca Maffei – kdyby se mi tedy někdy mělo poštěstit, mít tu skvělou možnost – inspirací by byla vůně, která se vznáší nad všemi těmi flakónky a která mě udeří do nosu pokaždé, když zásuvku vytáhnu. Takže první schůzka s parfumérem v rámci tvorby bespoke parfému by se holt musela odehrávat u mě doma. :-)

Je evidentní, že moje vůně snů bude vycházet z toho nejlepšího (podle mého vkusu) napříč značkami: Guerlain, Serge Lutens (spíš ty těžší a originální kreace jako Sarrasins, Fumerie Turque, Une Voix Noire,  ne současná podukce), Chanel, Dior, Caron, Frederic Malle, Parfums MDCI, Armani, Anick Goutal, Parfums de Nicolaï… a že tam bude i dotek "vintage" estetiky (Magie Noire, Diorissimo, Parfum Sacré).  

Čelem vzad a je tu další parfémový "ostrůvek".

Neboli improvizované "zátiší s plachetnicí".

A hned vedle je část psacího stolu, naštěstí velkého, a jeho obložené okolí.

Pokud jde o vzorky, čím je datum jejich pořízení vzdálenější, tím lépe se ztrácí přehled. Sady vzorků od výrobce jsou v pohodě, přehledné a často velmi hezké. Můžou fungovat samostatně, ale pro ostatní vzorky používám nejčastěji systém krabiček. 

Vypadá to zdánlivě úhledně,

ale když se krabička otevře… 

Některým vzorkům zase sluší vlastní pytlíček (Mendittorosa, Mona di Orio). Nepříliš vzhledné, ale ohromně praktické a hlavně po ruce!

Snad jen u vzorků Guerlainu by se dalo mluvit o určité systematičnosti a snaze po vytvoření "archivu". Zlaté a bílé obálky jsou jako předurčené k tvorbě vytvoření parfémové kartotéky. 

Na focení jsem vytáhla krabice, které mají jinak místo v (zatím ještě) šatní skříni.

Samostatnou kapitolou jsou miniaturky. Nejsem jejich sběratelka v pravém slova smyslu, i když jeden čas, kdysi dávno, jsem s tou myšlenkou trochu koketovala. Miniatury mi slouží jako takové parfémové album, kterým se strašně ráda a často probírám. Ať už z důvodu vzpomínek, tak jako si člověk vezme do ruky album se starými fotografiemi nebo pro to, abych si připomněla tu kterou složku, která už se nevyrábí nebo abych porovnala původní verzi vůně s verzí současnou. Taky se na ně strašně ráda jen tak dívám. 

Z toho důvodu jich mám část vystavenou a zabírají jedno až dvě patra malé knihovny. Miniatury, které chci opravdu dobře archivovat i pro budoucnost, mám ale jinde, v prostředí pro ně ideálním a uložené ve vlastních krabičkách. 

Zajímavé je, a nepřestává mě to překvapovat, že většina miniaturek z těch, které jsou takhle venku, jsou v pořádku. Buď úplně nebo mají jen lehce poškozené svrchní tóny a brzy se srovnají a rozvinou do původní podoby. Přitom se jedná o parfémy staré často patnáct, dvacet, třicet let. Dávala se dřív do těch parfémů určité úrovně (z parfumérek) kvalita a tohle je dobrým důkazem.

Systém v jejich rozmístění není žádný. Po každém oprášení je rozmístím podle citu a nálady. Stejně mi z toho vždycky vyleze "parfémový Manhattan" :-)

Část "poličky" se permanentně nachází také po kapsách a v kabelce. Především vzorky, které průběžně zkouším a odstřiky v malých kabelkových flakóncích, ideálně jen 5 ml.

Je to už na nějakou diagnózu? Nemyslím.:-) A vím, že v tom nejsme sama a že podobně to vypadá i v jiných domácnostech. Alespoň u části z těch, kteří budou tento článek číst. Nebo? :-)