Návštěva La Maison Guerlain

Na jaře je Paříž obzvláště kouzelná… pokud tedy zrovna hrozivě nestoupá hladina Seiny, což přesně se dělo jen pár dní po mém návratu domů. Koncem května je pravděpodobné, že si užijete příjemné počasí, vůně a barvy rozkvetlých stromů a že bulváry ještě nebudou přeplněné davy turistů. A jarní nálada je leckde ještě umocněna jarní výzdobou, třeba… v La Maison Guerlain.

Byla jsem moc zvědavá, jaká bude současná atmosféra tohoto hlavního stánku značky Guerlain. Butik, nacházející se už přes sto let na známé adrese avenue 68, Champs-Elysées (předtím, od roku 1839, sídlil na rue de la Paix),  prošel v roce 2013 rozsáhlou devítiměsíční  rekonstrukcí, v rámci které americký architekt Peter Marino citlivě zkombinoval a propojil krásu historických prvků, materiálů a technik (mramor, křišťál, sklo, intarzie) s moderními a nově vytvořenými prostory a objekty. Vracím se tedy na místo, abych zjistila, jak zrekonstruovaný Maison žije dva a půl roku po znovuotevření. Žije pěkně. Velkoryse pojatý interiér bývá pravidelně a po různě dlouhá období pojednán na nějaké téma. Hlavním tématem letošního roku jsou, jak se zdá, barvy a současným jarním tématem (spojeným s výzdobou ke Dni matek) jsou květiny. Květiny, instalované mezi flakóny, květiny, proplétající se proutěnými stěnami, a také květiny, zdobící fasádu domu nad vchodem do butiku, přičemž co chvíli z té fotogenické květinové záplavy vylétne roj bublifukových bublin pro obveselení kolemjdoucích.

Tak pojďme dál…

Přízemí butiku, jeho středová a levá část – každá s vlastním vchodem z ulice a zároveň propojené – je věnována v současnosti vyráběným vůním, ať už mainstreamovým nebo exkluzivním, kosmetice a sypaným čajům s vůní "domácích" parfémů. Já vstupuji nejraději centrálním, hlavním vchodem, protože tak se člověk bezprostředně ocitne v jedné historicky nejzajímavějších částí La Maison.

Točitým schodištěm pomalu stoupám do prvního patra a hned mám před očima ty nejvzácnější flakónky.  Nachází se zde totiž muzejní expozice vůní, z nichž některé pamatují i začátek dvacátého století. Flakóny jsou součástí zrcadlové stěny a tak se lehce stane, že se při focení stanete součástí té krásy. Hned několikrát. :-D

Můžete si prohlédnout třeba flakón s květinově pižmovou vůní Sillage (Jacques Guerlain, 1907). Nebo první flakónem s konvalinkou – Muguet (Jacques Guerlain, 1908)

Kromě toho jsou zde vystaveny i snad všechny luxusní limitované sběratelské kousky z posledních let.

A znovu jsem si uvědomila, jak se mi z těch luxusních sběratelský edic Shalimarů (1,5 l v koncentraci extrait) líbí nejvíc ten z roku 2013, Shalimar Indes & Merveilles, který vyzdobila šarmantní šperkářka Sylvia Toledano.

Nacházejí se zde ale i všechny ostatní, v současnosti vyráběné exkluzivní i mainstreamové vůně. Pěkně pohromadě, kolem dokola.

V pozadí je vidět nová barevná (jak jinak) kolekce quadrilobé flakónů. Pět odstínů a výběr z pěti v současnosti vyráběných vůní z exkluzivních řad. Oranžová pro Spiritueuse Double Vanille, červená pro Oriental Brûlant, fialová pro Parfum du 68, modrá pro L'Heure de Nuit a zelená pro Santal Royal.

Z této hlavní místnosti prvního patra projdete do malého pokojíku, ze dvou stran obklopeného stěnou s s nekonečným počtem včeličkových flakónů. Tady se moc hezky sedí a rozjímá. A vždycky si říkám, jak je ten výhled odtud na Champs-Elysées podobný výhledu z některého z domů v horní části Václavského náměstí  (po pravé ruce když se díváte na koně).

Jinak tady ale probíhají konzultace s parfumérem. To když se rozhodnete nechat si vyrobit parfém na míru. Musí to být zážitek, na který nikdy nezapomenete. Ani vaše peněženka.

Tak konec snění, je toho ještě hodně k vidění. Vracím se zpátky, procházím hlavní místností s "parfémovými varhany", které vypadají spíš jako parfémový kolotoč, ale netočí se, projdu kolem zrcadlové síně s poklady a jsem v další části prvního patra, jejíž okna jsou orientovaná do vnitrobloku.

Tady se nacházejí vitríny s koženými rukavičkami, parfémovanými vůní Mitsouko nebo La Petite Robe Noire. A hedvábné šátky s motivem Shalimaru. Pro nerozhodné je těžké vybrat jeden z odstínů. Všechny jsou vypadají moc hezky.

V této části prvního patra se nachází také  kosmeticko-konzultační zázemí a nezbytný koutek, věnovaný fenoménu jménem La Petite Robe Noire. 

Je čas vrátit se do přízemí, což znamená sejít po schodišti, znovu projít kolem přenádherných zeleno-ambrových mramorových pultů a panelů a přejít do světlé, v bílém mramoru zařízené moderní části butiku. Tvarově je to taková nudle, kde je na rozdíl od míst, ze kterých přicházím, spousta lidí a docela šrumec. Kontakt s ulicí je tady přímější. Zaskočit, vyzkoušet, (koupit), odejít. 

A která tady vůně momentálně frčí? Vedle různých verzí La Petite Robe Noire je to… Mon Exclusif.

V brzkém pokračování reportáže sejdeme o patro níž, do prvního podzemního podlaží s čaji, poštovními známkami a s restaurací  Le 68 Guy Martin a pak se vydáme do výšin druhého patra, kde se nachází Institut Guerlain.