Když jsem před pár dny přemýšlela a psala o Santal Royal, nové vůni Guerlainu, uvědomila jsem si, jak moc mám ráda u vůní (a jejich krabiček) barevnou kombinaci zlaté s černou. A že když je navíc obsah flakónku v tmavě zlatých, koňakových odstínech, že u mě vůně získává zadarmo první body. Vzpomněla jsem si taky na několik takových oblíbených kousků z osmdesátých let, v té elegantní a luxusní kombinaci zlaté a černé, které jsem nosila o dekádu později. Některé z nich se už nevyrábějí a dají se sehnat jen občas na eBay, a radši se neptejte na cenu, některé ano, ale jsou řádně pozměněné, takže jakoby nebyly. Postupně jsem si vzpomněla na řadu takových vůní, například:
K de Krizia (1981). To je spousta květin, mísa zralých broskví a základ snů: cibet, prykyřice, větvičník a vanilka. Vůně nebyla nijak těžká, jak by se podle složení mohlo zdát, a měla v sobě něco jako "italskou jiskru". Nosila jsem ji v mém italském období první poloviny 90. let a vzpomínám na ni (nejen na ni) se slzou v oku a s usměvem na tváři.
I když úplně nejvíc vzpomínám na: Magie Noire (1978). Vůně, která se stala mou signature od první vteřiny, kdy jsem ji objevila, až do chvíle, kdy jsem zjistila, co s ní provedli (někdy kolem roku 1993). Kdyby Magie Noire neprošla tak drastickou reformulací, nikdy bych ji neopustila. Teď si ji občas připomenu z posledních dobových flakónků – placatek z konce 80. a začátku 90. let a je mi to celé strašně líto. Kdo se s touto vůní seznamuje teprve v současnosti, musí si nejspíš klepat na čelo, když čte recenze na tu "původní" Nagie Noire. Jsou to totiž opravdu dvě různé vůně. Současná Magie Noire je sice zajímavá, v kontextu současné mainstreamové produkce rozhodně, ale prostě: není to Magie Noire! Magie Noire je/byla pro mě tak důležitou vůní, že si zaslouží samostatný článek. Nemůžu nevzpomenout na milovanou pasáž z recenze Johna Oakese ze Zlaté knihy parfémů: "… Nedávno jsem byl na slavnostní večeři. Když v tom přišla trošku později nějaká žena. Další dva lidé v místnosti byli Francouzi. Ve chvíli, kdy návštěvnice vcházela, oba extaticky vycechl: MAGIE NOIRE. Z toho je zřejmé, jak nezaměnitelná a obdivovaná vůně to je – na vhodné ženě." Samozřejmě, píše o té původní Magii Noire. A já si to čtu pořád dokola… :-)
A nemůžu nevzpomenout ani na: Fendi (1985). Ještě jednou návrat do Itálie. To je elegantní dáma, vůně římského květinářství, horká letní noc poblíž Colossea. Překrásná květinová chypre s lehkou stopou kůže, větvičníkem s jemně zelenými tóny, a v drydownu s hřejivou ambrou a santalem. Tohle už nikdy nikdo nevymyslí, natož aby něco podobného vyrobil.
A těch vůní je mnohem víc: Paloma Picasso, Fidji, Parfum Sacré, Armani, Ferre, Ferré by Ferré…
Taky máte tak rádi zlato-černé flakóny (krabičky) s vůni barvy koňaku, brandy, whisky…? :-)
Zrovna včera jsem se zmínila, před napsáním Tvého článku, na Arome o Santal Royal a jeho barevné kombinaci černé a zlaté. Nejsem jejím fanouškem.
Líbí se mi spojení černé + koňaková náplň (Armani) a zlaté + koňaková náplň (Escada). To jsou překrásné flakony. Vlastně všechny z fotek, jako kdyby k sobě patřily.
Spojení černé a zlaté mi pasuje k Magii Noire (to je noc a nebe poseté hvězdami) a také ji mám ráda u Moschusu. Tam je to decentní zlatý proužek na víčku.
Pravda, někdy stačí jen dílčí účast z dvojice černá/zlatá :-) .
Moni, nádherný článek. Je mi strašně líto, že jsem se s původní Magie Noire nikdy nesetkala, i když si někdy říkám, že je to tak lepší – možná, asi nebo téměř jistě bych po ní zatoužila.
Ale jako malá holka si vzpomínám, že maminka jednou dostala od tatínka nečekaný dárek – parfém Magie (asi čistý parfém) – malý "zatočený" flakonek se zlatým vrškem v bílé plastové krabiřce s červeným polstrováním. Netuším jestli měla něco společného s Magie Noire, nebo to snad byla přímo ona ……….. ale byla překrásná, tajně jsem ji chodila očichávat a voněla i celá krabička, krása, tu vůni nikdy nezapomenu ………… Byl to dlouhé roky jediný skutečný maminčin parfém (občas přemýšlím co asi táta musel tehdy strašlivého provést – nebyl to totiž dárek narozeninový, vánoční nebo k nějaké události či výročí – protože nikdy předtím ani potom už tak osobní a luxusní dárek od něj nedostala).
To je krásná vzpomínka… Z které to tak bylo doby? Mohla to být možná Magie (předchůdkyně Magie Noire). Magie byla v roce 2005 obnovena a stala se součástí řady La Collection. Vykoušet se dá v pražském butiku Lancôme.
Kolik mi tehdy mohlo být ……… maximálně 10, takže asi tak kolem roku 1978. Jak budu mít cestu do Prahy, tak se v Lancome zastavím, jsem zvědavá jaká je nyní.
Je to neuvěřitelné, ale já mám téměř identickou vzpomínku…
Tatínek kdysi koupil mamince – ovšem jako dárek k Vánocům ;-) v Tuzexu parfém Magie – přesně takový o kterém píšeš … malý "zatočený" flakonek se zlatým vrškem v bílé plastové krabičce s červeným polstrováním… překrásná vůně… a když tak teď o tom přemýšlím, musel to být čistý parfém. Velmi si ho šetřila a měla ho léta. A já si k němu tajně chodila přivonět…
Díky, že jsi mi tuhle vzpomínku pomohla "oprášit" ;-)
Tak u mě je kombinace černé a zlaté téměř sázka na jistotu. Okamžitě mi naskakuje představa o vůni tajemné, elegantní, syté a luxusní.
Období, o kterém píšeš, bylo pro mě parfémově spojené pouze se značkou Dior, které používala moje maminka a já chodila tajně zkoušet. Můj parfémový život začal až mnohem později. V případě Magie Noire je mi to líto především, protože naplňuje přesně mé představy o tom, jak by měla vůně vypadat. Nedávno jsem jako nečekaný a milý dárek dostala zbytek EDT v originálním flakónku a tak ji hýčkám, svátečně používám a sním o době minulé.
Na mojí poličce je několik takových černo – zlatých flakónů – Mon Parfum (Paloma Picasso), extarait Armani (Armani), Visa ( Robert Piguet), Coco (Chanel), No°4 ( Jil Sander), Black Orchid ( Tom Ford), Amber Oud ( By Kilian) a také Shalimar Black ( Guerlain), i když za shalimarovskou barvu pokládám jednoznačně modrou. Barva těchto flakónu s obsahem perfektně souzní. O to větší jsou moje očekávání v případě Santal Royal.
Jarko, jak vyjmenováváš ty vůně… všechny je mám ráda a jsou buď součástí mé miniaturkové poličky nebo "normální" poličky nebo aspoń mých vzpomínek (jen ten flakónek Shalimar Black mi zatím pořád nějak uniká :-) ). Vzpomněla jsem si na další krásnou, černo-zlatou vůní – Donna Karan (Donna Karan).
Na výše citovanou větu ze Zlaté knihy parfémů si také vždy vzpomenu v souvislosti s Magie Noire – kdy si ještě pamatuji její extrait verzi, která si trůnila ve svém překrásném 7,5 ml flakónku, byl to dárek od milované osoby a vůně měla své místo na mé dřevěné nice se zrcadlem v obývacím pokoji, což je již hezkou řadu let. Bylo by krásné, kdyby i v la Maison Lancôme měli zapáleného Nosa, který by rád pracoval s vůněmi "pozpátku" a přibližoval je k té původní formulaci Magie Noire.
To by bylo úžasné!! Magie Noire je hotový poklad. Je tu spousta pamětníků, kteří by ji zase nosili, úžasný název, příjemný flakón, kdyby se zase vrátili k placatce… Snad jakási malá naděje se rýsuje v uvedení Trésor L´Absolu (2013), trochu se přibližující původní verzi Trésoru.