Tohle bude spíš smutné čtení. Výroba Iris Ganache skončila před třemi lety. Lámala jsem si hlavu na tím, proč zrovna tahle vůně musela z kola ven. Iris Ganache je první a zatím poslední vůně, která opustila exkluzivní řadu L´Art et la Matière. Nepatřila mezi nejméně oblíbené a prodávané vůně řady, přesto se v roce 2012, po pěti letech od uvedení na trh, přestala vyrábět. Oficiální zdůvodnění jejího konce, ve smyslu: "vůně se vymykala z koncepce řady" se mi nepozdávalo. Už vím proč (mimo jiné) Iris Ganache skončila a o to víc mě její konec mrzí.
Ale nejdřív trochu vzpomínání.
Už několikrát se stalo, že mezi nejoblíbenější vůně mé sbírky se zařadily ty, které se mi zalíbily až na druhý pokus. Ne, že by se mi napoprvé nelíbily vůbec, ale v tom množství vůní, které každý rok vznikají a které se ke mně dostanou, má někdy člověk tendenci dávat vůni strašně málo času ("tak se předveď, hned!"). Pokud vůně nedokáže oslovit nebo mile překvapit nebo – ještě lépe – ohromit na první pokus a "jenom" se líbí, odloží se na příště a může se docela snadno stát, že zůstane stranou nadlouho, v nejhorším případě navždy. A někdy je to velká škoda. Zrovna u Iris Ganache jsem byla při prvním testování na pochybách. Přišla mi zajímavá, to rozhodně, ale nebyla jsem si jistá, jestli ten zvláštní tón v ní mi není vlastně spíš protivný. V té době jsem zkoušela vůně jako Cuir Beluga a Angélique Noire a tam to bylo tak jednoznačné (líbí)… Takže já jsem dokonce Iris Ganache poslala dál… abych se za pár dní vzpamatovala, opatřila si další vzorek a úplně se do ní zbláznila. Nakonec byla Iris Ganache mou první exkluzivkou Guerlain a jako taková má výlučné postavení v mém virtuálním žebříčku vůní. Zatím i na reálné poličce. Z té ale jednou také bohužel zmizí a já jen doufám, že to bude až za dlouho.
Jak Iris Ganache voní?
Předesílám, že mám ráda kosatcové vůně. Baví mě, kolik tváří může kosatec mít. Baví mě, jak si s ním pohrávají parfuméři u Hermés, Chanelu, Prady, Byreda, Frédérica Malleho,atd… No a Guerlain: od Après l´Ondée přes L´Heure Bleue a Quand Vient la Pluie k Iris Ganache a dál, třeba až k Shalimaru Parfum Initial.
Iris Ganache je kosatec s přívlastkem barokní. Je dynamický a proměnlivý, zpočátku suchý, zemitý a rezervovaný, později máslový a jemně rtěnkový. A ve finále se z něj stává spolehlivý partner gurmánských tonů bílé čokolády, skořice a jemně palčivého cedru s pačuli. Pořád si myslím, že Iris Ganache je vůně mnohem méně gurmánská, než jak se může zdát na začátku, protože cedr tu sladkost bílé čokolády zajímavě stahuje. Každopádně gurmánské složky a jejich propojení s ostatními mají zásluhu na výjimečnosti a luxusním vyznění jinak nijak výjimečné kombinace kosatec + cedr + vanilka. Co přesně vytváří ten zvláštní/zajímavý/zneklidňující/neobvyklý tón, který mě nejdřív trochu vylekal a pak dokonale získal? Olfaktorická iluze mi říká, že to je směs vůně bodláčí a tlustých fixek, které jsem nosila v aktovce na základce, a co tak fantasticky zvláštně voněly (aby ne, když byly ze Západního Německa!) :-). A to je právě to, co dělá z Iris Ganache výjimečnou vůni a co si každý překládá po svém, podle svých vzpomínek, asociací a zkušeností. Thierry Wasser vytvořil Iris Ganache v roce 2007 a v té samé době pracoval na Quand Vient la Pluie. Lepší zahájení kariéry dvorního parfuméra značky Guerlain si neumím představit. Je evidentní, že u obou vůní pracoval s podobnými surovinami, postupy a nádobíčkem a že v obou případech myslel na kosatcovou a fialkovou klasiku značky – Après l´Ondée a L´Heure Bleue.
Iris Ganache je elegantní, líbí se a sklízí pochvaly, ve své výjimečnosti a netuctovosti je "pochopitelná" (i když třeba až napodruhé), kolem nositelky vytváří poměrně silný vonný obláček a neskutečně dlouho drží. Našla jsem jedinou vůni, která ji může aspoň částečně nahradit – Felanilla od Parfumérie Générale. Kosatce je míň, ale ta nádherná divnost, ta tam je.
Kosatec je drahý
A tady se dostávám k tomu PROČ konec? Jak už jsem zmínila, Iris Ganache nepatřila mezi nejméně prodávané vůně řady, ale… byla příliš drahá. Thierry Wasser pracoval s vysokým podílem drahocenného kosatce. Téměř 0.40% kosatcového extraitu bylo pro Guerlain (a LVMH) za dané konstelace asi bohužel moc.(!!) V současnosti vyráběné kosatcové vůně obsahují kosatce o dost méně. Možná, že kdyby to ještě chvilku vydrželi, tak by obrovský komerční úspěch La Petite Robe Noire (2012) konec Iris Ganache oddálil nebo mu i zamezil, ale tyhle dvě vůně se bohužel minuly.
Složení:
bergamot, kosatec, bílá čokoláda, skořice, pačuli, cedr, ambra, vanilka, pižmo
Další informace:
Iris Ganache, flakón 75 ml, koncentrace eau de parfum. Výroba v letech 2007 – 2012.
Taky si myslím, že Iris Ganache je vůně zdrženlivě gurmánská. Voněla mi jako měkká výstelka v bonboniéře, ne jako pralinky, ale to měkké papírové polstrování kolem. A tak je to lepší, když člověk zrovna není na sladké.
Tu tvou měkkou výstelku v bonboniéře si moc dobře pamatuju, protože mi to hned přišlo ohromně výstižné přirovnání. Její vůně je variací na moje fixy (ovšem konkrétní model, žádné jiné už takhle nikdy nevoněly).
Mně se to původní zdůvodnění hned nějak nepozdávalo, to s finančně nákladnou výrobou mě napadlo jako jedna z možností až loni po té, co mi u Armaniho z podobných důvodů potvrdili konec Ambre Orient a Ambre Soie v řadě Armani Privé.
Tím pádem to ale když to bylo kvůli tomu, tak to asi taky nedává moc šancí, že by se ještě někdy vrátila třeba v řadě Les Parisennes, že?
Původní zdůvodnění kulhalo na obě nohy. Jak nehodí se do řady? Když Rose Barbare a Cruel Gardenia, proč ne Iris Ganache? Na problematické složky ve smyslu restrikcí to taky úplně nevypadalo.
Těžko říct, ale v Les Parisiennes si Iris Ganache tak nějak neumím představit (kéž bych byla mile překvapena !). Co si ale přestavit umím, to je nějaká speciální jedorázová edice pro ruský trh. Anebo, za pár let, úplně nová vzpomínková edice vůní, které kdysi vytvořil Thierry Wasser a pak se přestaly vyrábět. Třeba Les belles de jour et de nuit. :-)