Štíhlá dáma v kostýmku z tmavě fialkové hladké látky, rafinovaně zdobeném sámečky a s bílou taftovou károvanou blůzkou francouzského stylu vstoupila do místnosti a s ní podmanivá vůně květin….. Mohla by to být i některá z žen z plakátů Alfonse Muchy. Anebo manekýnka z "Úboku". A nebo klidně i ta sympatická paní, co ji potkávám na Letné… Třicátá léta, přelom století, sedmdesátá léta nebo současnost, ten parfém si umím představit na každé ženě, ze které vyzařuje elegance a to něco, co se dá možná definovat jako sexappeal. Je sice nadčasový, ale je pravda, že myšlenky se mi přeci jen stáčejí spíš do minulosti, nejvíc k obrazům hrdinek románů a filmů, postav z plakátů a modelek z časopisů první poloviny dvacátého století.
Opardu je šeříková vůně jara, stoupající z Letenských sadu a z Petřína. Ale zdaleka nejen to. Na začátku se připravte na malý čichový šok. To když se těsně po nástřiku objeví palčivě-octově-klihový tón, jako když jste právě vstoupili do truhlářské dílny nebo do malinkaté místnosti opravny bot bez oken. Je to zvráceně nádherné, ale hlavně překvapivé. Někdy to tak bývá, že ty nejúžasnější vůně se musí na začátku ponořit do hlubin, jakoby nabrat sílu a pořádně se nadechnout, aby vzápětí vylétly až do nebes a byly nádherné a všudypřítomné dlouho a dlouho… Některé vůně se v hlubinách zdrží déle, než je příjemné (jiné se z hlubin prakticky nevyhrabou), v případě Opardu se jedná jen o pár prvních desítek vteřin. Ale jak říkám, já si to tentokrát vychutnávám, i když chápu, že někoho může takový úvod trochu zaskočit.
Šeřík je v tomto parfému dobře rozeznatelný od začátku do konce (to moc šeříkových vůní nedokáže). Záplava fialových kvítků, ještě lehce orosených po bleskové jarní spršce, je ovšem obklopena bílými květy – máslovou gardénií, jasmínem s nepatrně ovocným, meruňkovým nádechem, a tuberózou – dodávajícími parfému na hloubce a charakteru. Žádná divočina a indoly, jen hebkost a jemnost bílých drobných květů, podtržená cedrem, což nádherně ladí. Domnívám se, pro parfém byl vybrán jasmín kalábrijský, který se na rozdíl od indického vyznačuje právě tím lehce ovocným, meruňkovým podtónem a tím, že je lehčí, vzdušnější. Tipuju, že to bude ten samý jasmín, který použil Thierry Wasser v roce 2013 pro Idylle Duet Jasmin-Lilas (tedy též kombinace jasmín a fialový šeřík s pudrovým akcentem, vedle ostatních složek). Výsledkem je tudíž dokonalý, klasický akord luxusního šeříkového nebo prostě květinového mýdla, které se kdysi vkládalo do prádelníků – zvláště, když to byl dárek z Tuzexu nebo pozdrav od příbuzných Západu :-). Postupem času se objevují hřejivé tóny karafiátu, takže po počátečním vjemu vláhy z orosených květů a zelených lístečků není brzy ani stopy. Všechny květy jsou už suché, prohřáté sluncem a kolem mě se v příjemně měkkém světle pozdního jarního odpoledne ještě dlouho a pomalu vznáší pudrový květinový obláček.
Parfém byl uveden v roce 2012 a je dílem parfumérky Annie Buzantian. Opardu působí luxusně, kvalita složek je zřetelná a stejně jako většina ostatních parfémů značky Puredistance má příjemný vintage nádech. Opardu je Opravdu krásná. :)
(Foto: archiv Puredistance)
Složení: Tuberóza, gardénie, bulharská růže, fialový šeřík, karafiát, jasmín, heliotrop a cedr
Puredistance Opardu koncentrace Extrait (32%), balení 17,5 ml, 60 ml a 100 ml
No ten úvodní tón, který popisuješ, je jediným důvodem, proč jsem si ji nakonec nepořídila. Jinak je to po Antonii druhá vůně, která se mi opravdu líbí. I ani White mi nakonec nesedly. Ale jsem ohromně zvědavá na tu letošní novinku.